Naše putování na Kungslednu začíná výstupem z nočního vlaku ve městě Abisko, kde se dostáváme v 11 hodin. Ještě než se vydáme na trail, tak zajdeme do blízkého stf centra. Hned co uvidíme váhu vážíme naše batohy. Oba dva mají s jídlem na 10 dní +- 15kg, já tam mám ještě půl litru whisky :D.

U stf chaty je i obchůdek, kde mají směsku vybavení na hory a reklamnních předmětů. Kupujeme zde věci, co jsme zapomněli doma (Lukymu bandana zůstala v Praze), poté repelent, který by snad údajně měl platit na Švédské všudypřítomné komáry (Český repelent si tady komáři dávají k snídani). Já si zde kupuju plastovou lžičku, protože moje stejná se zlomila první den ve vlaku. Hádejte, jak dlouho mi asi vydrží tahle lžička :D. U naučných tabulí potkávám čechy, tak chvíli kecáme, ale už jsou skoro 12 a chceme ujít 30 km, tak mažeme nohy, ať nemáme puchýře a rychle na trail. Po nekonečné noci a půlce dne ve vlaku a taky po půl roku čekání jsme se už opravdu nemohli dočkat. Hned na začátku nás zdrží nová startovní brána Kungslednu, v dnešnní době co není vyfocené a na sociálních sítí „jakoby nebylo“.

Ale po 15 minutách konečně vyrážíme na trail. Ten pocit, když vyrazíte se opravdu nedá popsat. Chvíle, na kterou čekali půl roku je náhle skutečností. Začátek trailu se vine kolem řeky Abiskojokk národním parkem Abisko. Nachází se zde velké množství lidí, kteří s námi přijeli vlakem nebo jsou v národním parku na vycházce.

Po prvních přibližně 14km narážíme na první stf chatu na trailu Abiskojaure Fjällstuga. Protože jsme vyrazili pozdě a byli jsme bez oběda, tak jsme poprvé využili své členství v stf klubu. Se členstvím můžete zdarma využívat kuchyně, které jsou na stf chatách a máte zde taky zvýhodněné ceny ubytování. Vaříme si tedy pozdní oběd v místní kuchyni a poznáváme nabídky první stf chaty ( podobné nás provází celým trailem). Je zde suchý záchod, kuchyně, malý obchod s jídlem a nejnutnějším vybavením, možnost ubytování a u některých chat mají saunu. Vždy je v blízkosti i pitná voda ne zřídka bývá chata na břehu nějakého jezera. O pitnou vodu se však bát nemusíme, od začátku jsme sebou tahali půl litru vody. Voda je tu opravdu na každém kroku, někdy až moc :D, ale o tom až později.

Z stf chaty Abiskojaure Fjällstuga vyrážíme před 5 hodiny zpět na trail. Dali jsme si cíl ujít každý den minimálně 30km. Čekalo nás tak dneska ještě dalších 16km. Cesta od chaty vede prvním sedlem a my se konečně začínáme dostávat mezi hory. Od tohoto okamžiku ztrácíme mobilní signál na následujících 6dní. Hurá! Večer už počítáme každý krok, jakmile padne cíl pro dnešní den 30km, tak se okamžitě vydáváme k jezeru, které máme co by kamenem dohodil od cesty a zde stavíme tarpy. Ono ostatně ta jezera jsou tady kousek vždycky.

Jen jak se zastavíme, zažíváme rutinu, která nás provází celým trailem. Sletí na nás velké hejno komárů a začíná peklo. Hned vytahujeme moskytiéry, abychom si zakryli hlavu, oblíkáme oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi i to je ale občas málo a nějaký komár naši obranu dokáže překonat. Na ruce natřené repelentem nesedají, ale na kalhotách a bundách jich je hodně. Problém je když jíme, na každé sousto zvedám moskytiéru a tak se jich pár pod ní dostalo. To že jich několik nešťastně dostalo do mého chřtánu je neodradilo. Pijemewhisky ať ji netahám a koukáme na nekončící západ Slunce, které je tenhle den za obzorem jen 2 a půl hodiny.
Nakonec spím venku pod širákem. Musel jsem si zvyknout na hukot od komárů sedících na moskytiéře, ale nakonec jsem usnul docela rychle. Lukáše komáři serou tak spí pod tarpem. První den končí a nezbývá se těšit co přinese zítřek.